Kostarika není Korsika, ale Pura Vida

Jedna z nekonečných pláží Kostariky na pobřeží Pacifiku

Když se snažím někoho přesvědčit, že Kostarika je nejkrásnější země světa a narazím na otázku: „Fakt tam v únoru není zima?” Je mi jasné, že si zase spletl tyto dvě země. Kostarika na rozdíl od Korsiky není ostrov, ale nádherný stát ve střední Americe, který když poznáte, pochopíte národní heslo používané v každé větě místních. Heslo “Pura vida” neboli Čistý život. 

Kostariku jsem poprvé navštívila v roce 2018 na přání mého muže, který tvrdil něco o zemi o velikosti území Slovenska s největší biodiverzitou na světě…Měl pravdu. Na tak malém (Slováci prominou) území se nachází několik činných sopek, mlžné pralesy, tropické deštné pralesy plné života, rozlehlé pastviny a mezi dvěma divokými, a přesto teplými oceány se hrdě tyčí nejvyšší hora Cerro Chirripó (3820mnm). Kdo se bojí výšek, může zůstat při zemi a užít si rafting na jedné z několika divokých řek Kostariky. Přičtěme k  té nádheře, že  Kostarika ekonomicky vyspělá země kromě turismu zaměřená na ochranu přírody. Od roku 1949 nedisponuje žádnou armádou a drží si v konfliktech neutralitu. Více než 96% populace je gramotných, což je důsledek toho, že se Kostarika místo do ozbrojení rozhodla před mnoha lety pro investice do vzdělání. A vzdělaní lidé přece vědí, že válčení by jejich přírodní bohatství ohrozilo…Po návratu z Kostariky jsem se chtěla do této země ještě vrátit a povedlo se. Hned o dva roky později jsem dostala nabídku jet jako průvodce cestovní kanceláře,tak vám mohu nabídnout tu nejlepší ochutnávku…

Nekonečný klid a pohoda vládne všude

Co byste měli vědět před cestou? 

Nepotřebujete žádná povinná očkování, jen kvalitní repelent na otravné komáry. Hygiena je dobrá, voda je všude pitná a cestovatelské průjmy tedy nehrozí. Abyste viděli tu pravou Kostariku a pochopili význam slov Pura Vida, doporučuji navštívit 3 místa. Na tato místa však bude lepší jet s kvalitním autem ideálně SUV 4WD.  Cesty nemusí být vždy zpevněné a brody mělké. Můžeme vyrazit…

Barevné kraby můžete potkat na plážích po západu slunce
  • Poloostrov Nicoya 

Je omýván Tichým, i když divokým oceánem,  proto je to oblíbené místo surfařů. Cesta na poloostrov je dlouhá, takže hlavní proud turistů tudy nevede. Můžete sem jet trajektem nebo se trmácet nepěknými cestami pevninou ze severozápadu země. Na poloostrově je spousta nádherných pláží s bílým pískem, které lákají nejen potápěče, plážové povaleče, ale také surfaře z celého světa. Například v Montezumě najdete mnoho pohodových instruktorů a surfařských škol. Montezuma je ospalé městečko, kde potkáte dobrovolníky starajících se o vajíčka mořských želv kareta, rastafariánskou komunitu umělců prodávající své produkty či hudbu na ulici nebo jen evropské a americké důchodce užívající zasloužený klid. Jednu českou důchodkyni hledající zde bydlení na stáří jsme zrovna potkali. Nejlepší středoamerické pochoutky si tu můžete dát v Soda El Artesano nebo v Taco baru u pláže. Co tady vlastně kromě jídla a surfování zažít? Jsou tu hned 2 nádherné pláže, výlety za šnorchlováním, krásný vodopád s jezírkem ukrytý v lese a do zapadlé přírodní rezervace Cabo Blanco je to půl hodiny cesty. Co byste určitě neměli vynechat, avšak v průvodcích to nenaleznete? Tajemný ostrůvek, na který se dostanete bez lodi pouze za odlivu. Čeká vás asi kilometr brodění vodou po kolena, než dorazíte na malý ostrůvek s bílou kamennou bránou. Za bránou se po staletí schovává stále používaný a udržovaný hřbitov. Je to místo, kde nebožtíci najdou ten pravý klid, tak opatrně.

Pohled na tajemný hřbitovní ostrůvek za odlivu
Nebožtíci na ostrůvku odpočívají opravdu v pokoji
  • Národní park Corcovado 

Poloostrov Osa s krásným národním parkem Corcovado na jihozápadě země mě uchvátil proto, že jsme tam potkali mnohem více zvířat než lidí. Je tvořen hlavně tropickým lesem, mangrovovými porosty a plážemi. Zdejší biodiverzita patří k nejvyšším na celé Zemi. Pokud však nemáte rádi klid, přírodu, prázdné pláže a divoká zvířatka na zápraží vašeho bungalovu, nejezděte sem. Pláže se večer zaplní nádhernými barevnými kraby a v noci mořskými želvami. Po terase se vám prohání opice a co chvíli přistane barevná ara. Pokud však chcete vidět více, najměte si průvodce a brzy ráno vyrazte do nitra parku hledat opravdové poklady. Nejenže se dozvíte, jak celý ekosystém žije, spolupracuje, ale když budete mít štěstí uvidíte kromě opic, ara, tukanů a leguánů také nosály, lenochody, tapíry či mravenečníka. 

Corcovado beach
Armáda čerstvě vylíhnutých mořských želv míří do oceánu
  • ZipLine v Monteverde a vulkán Arenal 

Zavítat do této oblasti byla do nedávna pořádná fuška, místní dlouho odmítali asfaltové silnice, ale v roce 2020 už byla z jednoho směru otevřena nová zpevněná silnice. Monteverde se nachází ve výškách okolo 1500m. Jedná se o horský vodní předěl 2 oceánů -Atlantského (karibská oblast) a Tichého. Z východní karibské oblasti vane vlhký teplý vzduch a kondenzuje v mlžných lesích, kde nikdy není sucho. Západní pacifická část pak patří suchým pastvinám a políčkům. Prohlídka mlžného lesa Monteverde a pozorování místního ptactva včetně turbo rychlých kolibříků je super zážitek do té doby, než (s hlavou kde jinde než v oblacích) uklouznete a spadnete do bahna jako já. Co je však na těchto lesích nejkrásnější? Takzvané Canopy tour, kde se po můstkách procházíte v korunách stromů a pozorujete přírodu z jiné perspektivy. Vzniklo tu mnoho společností, které nabízí tzv. zipline tour, což jsou adrenalinové jízdy na ocelovém laně lesem a nad údolími. Ti odvážnější si pak skočí Tarzan jump a ti nejodvážnější Bungee jump do údolí. Jednoznačně doporučuji Xtremo Canopy, kde za 50 USD zažijete tolik krásných výhledů a adrenalinu, že na to nikdy nezapomenete. 

Potřebujete se kapku vydýchat? Můžete vyrazit na Coffee tour do té nejlepší eko bio farmy v Monteverde a projít 2 hodinovým výkladem o kávě a jejím pěstování. Na závěr vás čeká testování a degustace. Posilněni kávou se můžete vydat zpět do nížin podel jezera Arenal, které se rozkládá pod stejnojmenným vulkánem. Tento vulkán je stále činný, a proto je v okolí spousta termálních pramenů a lázní, kde se můžete zrelaxovat po náročné túře kolem vulkánu.

Vulkán Arenal

Výše uvedená místa patří mezi má nejoblíbenější díky svému kouzlu. Nikdo by rozhodně při návštěvě Kostariky neměl vynechat hlavní lákadla jako třeba národní park Manuel Antonio, kde uvidí nejkrásnější pláže světa a pravděpodobně se stane obětí loupeživé bandy mývalů, která se vkrádá do batohů turistů. Kdo si chce prohlédnout život na řece v karibské oblasti  a plout na loďce podél kajmanů a lenochodů, musí navštívit park Tortuguero. Koho lákají výšky okolo 3000m, může si dojet až k vrcholům vulkánů Poas či Irazú. Pravý turista a lovec vrcholů neodolá náročný výšlap na nejvyšší horu Kostariky Cerro Chirripó, odkud za dobrého počasí dohlédne na oba oceány. Ještě jsem vás nepřesvědčila o návštěvě Kostariky?

Stopy mývalích banditů na Manuel Antonio Beach
Mývalí gang
Až na vrcholu…

Máte Hlad? Na Kostarice nikdy… 

Co si vlastně dát kromě proslulé kostarické kávy či lahodného rumu Centenario? Samozřejmě banány. Ať už ty sladké v typickém smoothie nebo tzv plantains – druh banánu na smažení jako příloha k masům či při snídani. Kostarická snídaně z Gallo Pinto vás bude doprovázet celý pobyt a budete ji buď milovat nebo nesnášet (míchaná vejce, karamelizovaný banán, míchaná rýže s černými fazolemi a chléb nebo kousky ovoce) Čerstvé mořské plody jako humr nebo pokrm ceviche jsou zase povinné v přímořských letoviscích, tomu přece neodolá nikdo. 

Až na Kostariku jednou zavítáte, nebojte se neznalosti španělského jazyka. Kostaričané neboli Ticos jsou vzdělaní a zvyklí na turisty z USA, takže většina mluví anglicky. Ze španělštiny vám budou stačit 2 kouzelná slůvka k tomu, abyste poděkovali, pozdravili, odpověděli na dotaz, jak se daří a popsali tuto nádhernou zemi. Je to Pura Vida. 

Zajímá vás, jak jsem se dostala z Kostariky v době koronavirové? Report naleznete na https://www.jaknaletenky.cz/s-koronavirem-v-patach-z-kostariky-pres-amsterdam-do-prahy.html

Jak utéct z Nového Zélandu na konec světa?

Pláže Rarotongy

Říkáte si, co ještě může být větší konec světa než Nový Zéland? Věřte, že při dostatečném přiblížení mapy v oblasti Tichého oceánu naleznete odpověď s názvem Cookovy ostrovy. Už zoomujete? Super, zastavte konkrétně na ostrůvku Rarotonga. Tento maličký sopečný ostrůvek v jižním Pacifiku je největším z Cookových ostrovů. Také Vás asi napadne otázka, kdo by chtěl utíkat z přírodního ráje, jakým je právě Nový Zéland. Tak třeba my. 

Jak jsme se tam tedy vlastně dostali? 

Na našem 66 denním roadtripu Novým Zélandem 40. den začalo pršet. Ten den jsme zrovna našli jeden z mála free campů v okolí a okamžitě si ho obsadili.  V okolí vůbec nic nebylo, jen jedna pěkná hora dobrá na 3 hodinovou procházku. Dopoledne v autě se celkem vleklo. Při představě, že bude pršet několik dnů a my budeme do nekonečna sedět uvnitř a hrát pexeso, jsme v našem minivanu začali googlit akční letenky na Fiji, Samou a Cookovy ostrovy. Jedna letenka byla nejlevnější a měla odlet za 36 hodin s Aucklandu. Destinace Rarotonga. Na nic jsme nečekali, koupili letenky, rezervovali parking na letišti…A ráno jsme vyrazili na tu horu, protože se udělalo krásně. 

Letenky máme koupené, tak prostě vyrážíme!

Když jsme přistáli na Rarotonze, nadchlo nás útulné prostředí a milá atmosféra. Pokud tento polynéský ostrůvek chcete objet autobusem, bude vám stačit 90 minut a pokud na kole, tak také. Ostrov se dá totiž kolem dokola objet po rovinaté silnici dlouhé 32km. Půjčovny kol naleznete všude a půjčují kromě elektrokol i fat bike, takže se můžete vyrazit podívat do hor nebo třeba k vodopádu Wigmore´s Waterfall. Co jsem při jízdě na kole opravdu ocenila byly veřejné fontánky s pitnou vodou. V teplém ostrovním počasí spotřebujete vody opravdu hodně a plasty se na ostrově špatně likvidují. Ostrov také můžete přejít pěšky ze severu na jih. Projdete krásnou džunglí a můžete vylézt i na nejvyšší horu Rua Manga (The Needle). Ale to už je pro zdatnější a akčnější turisty. My jsme měli lezení po horách docela dost z Nového Zélandu, a tak jsme tento trek nepodnikli. 

Co se tedy dá podniknout v ráji na konci světa, aniž byste se potili při jízdě na kole nebo lezením po kopcích?

Můžete si prostě jen tak plout na kajaku či padleboardu v průzračné laguně a pozorovat přímo pod sebou barevné rybky, korály a modré hvězdice. Pokud vás budou lákat větší úlovky, rezervujte si půldenní výlet na šnorchlování s instruktory do větší hloubky a s adekvátním vybavením. Půjčoven a agentur organizujících šnorchlování je na ostrově opravdu dost. Na ostrově se domluvíte anglicky, vše je tedy opravdu jednoduché.

Podmořský svět

Večery se dají trávit na rušném večerním trhu, což není nic jiného než sraz všech prodavačů street food z ostrova na jednom místě, kde si pochutná opravdu každý. Navíc se setkáte s místními, kteří si na skútrech vyrazili na večeři. Pokud nejste poblíž tohoto trhu zrovna ubytovaní, nezoufejte. Autobusy krouží ostrovem obousměrně až do 23 hodin. 

O něco dražší večerní zábavou jsou prohlídky domorodých vesniček s autentickým vystoupením a tradiční večeří. V každém hotelu vám tyto večery rádi zařídí. 

Jací vlastně jsou praví Polynésané? Jsou to milí, komunikativní lidé. Poznáte je podle tmavých vlasů a mohutné postavy. Někteří však podlehli jízdě na skútru místo chůze a konzumaci hamburgerů místo tradičních ryb, takže obezita je zde problém číslo jedna. 

Náš Čechy také potěší fakt, že tento mini ostrov disponuje dvěma minipivovary. Za malý poplatek si můžete užít i prohlídku, ale my jsme si vystačili s vychlazeným pivkem v houpací síti. 

 Příliš mnoho kultury a aktivit na jeden malý ostrůvek na konci světa? Nevadí, stále můžete v rámci výletu uniknout na menší ostrůvek Aitutaki, který splní vaše sny o tropickém ráji. Den tu strávíte odpočinkem v modré laguně pod palmou pryč od civilizace, kde si vypijete šťávu z kokosu, kterých je všude kolem spousta. 

Za jakých okolností na Cookovy ostrovy nejezdit? Pokud nemáte rádi psy. Ti jsou totiž úplně všude, neustále vás doprovází, leží vedle vašeho lehátka, jdou s vámi do restaurace, skočí vám na paddleboard, štěkají… Ale nebojte, nekoušou:-) 

Že to všecko zní jako pohádka? Také to byla pohádka, ale jako vždy se něco muselo pokazit, aby to udělalo zážitek ještě více nezapomenutelným. Co to bylo, se dočtete v článku: Let Nový Zéland-Cookovy ostrovy a čtvrtek, který nebyl

Pohádka?




Tři dny ve Stockholmu a návod jak utratit za 3 piva více než za letenku

Když se objevily na internetu zpáteční letenky Praha – Stockholm za 563 Kč, okamžitě jsem googlila nejméně chladný víkend z nabízených levných cest. Listopad vycházel krásně, letenky jsem ihned zakoupila. Ano v listopadu je dle statistik ve Stockholmu o 0,5 C tepleji  než v březnu. Na doporučení známých a hodnocení rezervačních portálů jsem vybrala ubytování na starší kotvící lodi v centru města s výhledem na historické budovy. Cena za menší kajutu pro 2 osoby se snídaní slibující bohaté “švédské stoly” byla asi 1000 Kč / noc. Paráda.  Začínalo to vypadat jako luxusní levný Eurovíkend. Do té doby, než jsme zjistili, že nízko nákladové letiště je hodinu jízdy od Stockholmu a jízdenky na jediný autobus, jež zde operuje, stojí stejně jako letenka. Nevadí, pořád je to výhodné, letíme se zchladit na sever

Naše ubytování- jedna z kotvících lodí

 Po příletu do Švédska nás zaujalo hned několik věcí

  1. Je tu ticho

Chodíte po hlavním městě Švédska, přecházíte čtyř proudou silnici a nikdo netroubí, nehouká policejní siréna, nesmrdí výfuky…Silnice jsou poloprázdné, auta jsou tichá a kamiony mají zřejmě naprostý zákaz vjezdu do města. Severská sterilní čistota a ekologie vládne na silnicích. 

2. Největší luxus je pivo

Pokud se nejedná o irskou pub, tak ve většině restaurací, hospod a barů najdete na čepu piva z Česka. Viděli jsme nejčastěji Plzeň, Krušovice, Staropramen. Tyto značky jsme nehodlali ochutnávat, tak jsme zkusili lokální. Kromě toho, že točené malé pivko stálo v přepočtu asi 200 Kč, tak nebylo vůbec dobré. Rozhodli jsme se tedy následující večer navštívit útulnou hospůdku mimo centrum s 12 druhy pivních speciálů na čepu. Tak tady nás vyšla tři piva na 720 Kč. V tuto chvíli iluze o levném Eurovíkendu končí, účet je na nule a o slovo se hlásí naše kreditka…

3. Najít veřejné toalety je pěkný oříšek 

Třetí poznatek  je spojen s mým nachlazeným močovým měchýřem. Nebo s konzumací piva?  Bohužel Stockholm nepatří mezi města s rozšířenou sítí veřejných záchodků a rozhodně nejsou zdarma. V některých kavárnách s posezením dokonce nejsou vůbec. I v obchodních domech musíte platit za WC platební kartou (hotovost ve Stockholmu nepotřebujete nikde). Pozor, budete-li hledat symboly panenky a panáčka, mnohdy marně. Švédsko je pokroková země a nedělá rozdíly mezi lidmi, a to ani na tam, kde byste to opravdu nečekali. Dámy, až si budete pudrovat nos, váš idol si možná bude vedle vás umývat ruce.

4. Vasa není váza 

Dost stížností, Stockholm může nabídnout jeden z nejkrásnějších historických zážitků v severní Evropě. Je jím Vasa Museum. Vasa je majestátní loď, která se potopila v roce 1628 po uplutí svých prvních 1500 metrů. Jelikož se potopila kousek od břehu, nebylo tak těžké ji nalézt a roku 1961 byla ze dna moře znovu vytažena. Nyní tato monumentální kráska dlouhá 69 metrů stojí zakonzervovaná v muzeu Vasa a pohled na ní je tak dechberoucí, že po vstupu dovnitř si neodpustíte hlasité waaau. Vstupné a celý její příběh rozhodně stojí za to.

Monumentální loď Vasa, která ležela téměř 300 let na dně moře kousek od přístavu

5. Fika

Někdo si dá čaj o páté, někdo siestu, někdo coffee break, Švédové mají Fika. Je to čas na kávu a něco malého k snědku. Káva je ve Stockholmu velmi oblíbený nápoj, který seženete v každé večerce na rohu. Jedná se většinou o překapávanou kávu v konvicích, kterou si po zaplacení sami naléváte. Nezapomeňte si ke kávě dát typický skořicový dezert. S plným žaludkem se vám bude lépe čekat s davem na impozantní výměnu stráží, která probíhá před královským palácem každý den. 

Pokud se vám bude zdát centrum města malé, určitě také stojí za to podívat se do stockholmského skanzenu, což je rozsáhlé muzeum pod širým nebem. Existuje již od roku 1891 a chovají zde hospodářská a typická severská zvířata. Když se dobře trefíte, zažijete zde i nějaké slavnosti nebo trhy. Stockholm je všeobecně klidné, čisté a bezpečné město. Samozřejmě pociťuje problémy spojené s nelegálními přistěhovalci, ale vyhnete-li se nebezpečným zónám, určitě si zde užijete příjemný víkend na severu. My jsme si naše tři dny rozhodně užili!

Během třídenní návštěvy Stockholmu navštivte Skansen, muzeum pod širým nebem a zoo

Let Nový Zéland-Cookovy ostrovy a čtvrtek, který nebyl

Je 3.4. 2019. My jsme 35 dnů na Novém Zélandu, projeli jsme ve dvou jižní ostrov, v pěti půlku severního ostrova, zažili teroristický útok v Christchurch, prošli trek přes horu osudu a viděli jsme Hobitín. Nyní s naším minivanem jménem Hugo parkujeme na free campu v odlehlejší části severního ostrova. Jsme tu kvůli výstupu na Mt. Manaia s krásným výhledem, ale prší. Hrajeme karty, pak taky hrajeme karty, dojídáme poslední zbytky sladkostí a občas hrajeme karty a pexeso. Všechno bylo tak rychlé a šlapalo jako po másle a najednou jsme na konci světa ve freečku bez pitné vody a civilizace. Po 6 dílech Her o trůny máme pocit, že bychom měli udělat něco akčního, nebo nám hrábne. Hledáme tedy akční letenky do Tichomoří. Fiji? Samoa? Jeden googlí letenky, druhý čte recenze a komunikuje s kamarády, kteří tato místa navštívili. Zdá se, že jakákoliv volba bude správná. 

Mt. Manaia – pohled z free campingu

Kupujeme zpáteční letenky Auckland-Rarotonga (Cookovy ostrovy) a rezervujeme dvě ubytka, každé na jiné části ostrova. Následující večer už stojíme s batůžky a láhví jahodového ginu u gate 24 na letišti v Aucklandu. Brána se neotvírá, místo toho se dozvídáme, že náš let byl zrušen, protože letecká společnost nesehnala dostatek personálu na uskutečnění letu.  Máme si uschovat v duty free shopu Gina, projít asi dvaceti kontrolami zpět a dojít si na přepážku pro poukazy na hotel, jídlo a letenku na zítra. Stojíme ve frontě na nové letenky a samozřejmě těsně před námi letenky na zítra dojdou. Proklínáme jahodový gin a pomalé pracovníky duty free shopu. Tečou mi nervy. Zélanďáci jako by začali mluvit ještě horším přízvukem než doposud, nerozumím jim, přechodně je nesnáším stejně jako všechny nízkonákladové letecké společnosti. Po několika hodinách odjíždíme autobusem do hotelu v centru Aucklandu s poukazem na dva noclehy, snídani a novou letenkou s odletem o 48 hodin později. První dvě noci v apartmánu s bazénem na Rarotonze nám propadají.

Výtečný burger z místního fast foodu na účet letecké společnosti

Po zklidnění tepové frekvence začínáme vidět samá pozitiva. Krásný hotel se snídaní a teplou sprchou v centru Aucklandu? Paráda. Více času na prohlídku tohoto velkoměsta? Super. 

O 48 hodin později…Čekáme u hotelu na letištní transfer a povídáme si s chlápkem z Kypru, prý dnes slaví narozeniny. Na Rarotonze je ještě včera, my tam doletíme zítra, ale na Rarotonze teprve začne dnes, neboť i když letíte 3,5 hodiny, časový posun mezi těmito dvěma místy je -23 hodin. Nikdo však netuší jak to s časem celé dopadne, během našeho letu se totiž na Zélandu mění letní čas na zimní, zatímco na Rarotonze se nemění. Každopádně po příletu náš přítel z Kypru slaví narozeniny podruhé.. Užíváme si sobotu, kterou jsme cestováním v čase celou vydělali. Stíháme jednu noc v luxusním apartmánu na západní straně ostrova a přesouváme se na 3 noci na východní pobřeží do hostelu. Nakonec je vše dokonalé.

Zahrada u našeho apartmánu na západní části Rarotongy

Když v den odletu přijíždíme ve 23 hodin na letiště, zjistíme, že je liduprázdné a náš let domů byl zase zrušen. Jelikož celý ostrov spí, stopneme si dvě naštvané letušky, které se chystaly na stejný let a necháme se zavést k nejbližšímu hotelu. Po náročné komunikaci nás hotel v 1 ráno ubytuje. 

Liduprázdné pláže v západní části ostrova Rarotonga

Lowcosťáci jako my sbalí batůžek přesně na týden, aby se vešli do limitu příručního zavazadla, takže když nám posunou let o den, nemáme už krém, deodorant, spodní prádlo, šampon ba ani zubní pastu. Už ať jsme doma. Ráno chci hotel zaplatit, ale nebere karty. Hotovost nemám, poslední drobáčky jsem nechala za pivo před původním odletem. Na recepci se objevuje australský postarší korpulentní harlejář, který údajně zrovna míří do města a nabízí mi odvoz k bankomatu. Chvíli váhám, ale když se mi něco stane, tak mé tělo najde policie na malém ostrově velmi rychle…Rozhodnuto, sedám za něj na jeho…skútr. Jsem zachráněna, hotel zaplacen a jede se na letiště.

Je středa, letadlo odlétá načas a o 3 hodiny později přistáváme v Aucklandu. Je pátek. Svět je zase v rovnováze, měli jsme dvě soboty, ale čtvrtek jednoduše nebyl. Pokud jste cestování v čase nepochopili, tak jste na tom stejně jako já. Jak to vlastně vypadá na Cookových ostrovech? To se dočtete v článku Jak utéct z Nového Zélandu na konec světa

Nový Zéland, pohled na Auckland