Cestujsvobodně.cz

Když se objevily na internetu zpáteční letenky Praha – Stockholm za 563 Kč, okamžitě jsem googlila nejméně chladný víkend z nabízených levných cest. Listopad vycházel krásně, letenky jsem ihned zakoupila. Ano v listopadu je dle statistik ve Stockholmu o 0,5 C tepleji  než v březnu. Na doporučení známých a hodnocení rezervačních portálů jsem vybrala ubytování na starší kotvící lodi v centru města s výhledem na historické budovy. Cena za menší kajutu pro 2 osoby se snídaní slibující bohaté “švédské stoly” byla asi 1000 Kč / noc. Paráda.  Začínalo to vypadat jako luxusní levný Eurovíkend. Do té doby, než jsme zjistili, že nízko nákladové letiště je hodinu jízdy od Stockholmu a jízdenky na jediný autobus, jež zde operuje, stojí stejně jako letenka. Nevadí, pořád je to výhodné, letíme se zchladit na sever

 Po příletu do Švédska nás zaujalo hned několik věcí

1. Je tu ticho

Chodíte po hlavním městě Švédska, přecházíte čtyř proudou silnici a nikdo netroubí, nehouká policejní siréna, nesmrdí výfuky…Silnice jsou poloprázdné, auta jsou tichá a kamiony mají zřejmě naprostý zákaz vjezdu do města. Severská sterilní čistota a ekologie vládne na silnicích. 

2. Největší luxus je pivo

Pokud se nejedná o irskou pub, tak ve většině restaurací, hospod a barů najdete na čepu piva z Česka. Viděli jsme nejčastěji Plzeň, Krušovice, Staropramen. Tyto značky jsme nehodlali ochutnávat, tak jsme zkusili lokální. Kromě toho, že točené malé pivko stálo v přepočtu asi 200 Kč, tak nebylo vůbec dobré. Rozhodli jsme se tedy následující večer navštívit útulnou hospůdku mimo centrum s 12 druhy pivních speciálů na čepu. Tak tady nás vyšla tři piva na 720 Kč. V tuto chvíli iluze o levném Eurovíkendu končí, účet je na nule a o slovo se hlásí naše kreditka…

3. Najít veřejné toalety je pěkný oříšek 

Třetí poznatek  je spojen s mým nachlazeným močovým měchýřem. Nebo s konzumací piva?  Bohužel Stockholm nepatří mezi města s rozšířenou sítí veřejných záchodků a rozhodně nejsou zdarma. V některých kavárnách s posezením dokonce nejsou vůbec. I v obchodních domech musíte platit za WC platební kartou (hotovost ve Stockholmu nepotřebujete nikde). Pozor, budete-li hledat symboly panenky a panáčka, mnohdy marně. Švédsko je pokroková země a nedělá rozdíly mezi lidmi, a to ani na tam, kde byste to opravdu nečekali. Dámy, až si budete pudrovat nos, váš idol si možná bude vedle vás umývat ruce.

4. Vasa není váza 

Dost stížností, Stockholm může nabídnout jeden z nejkrásnějších historických zážitků v severní Evropě. Je jím Vasa Museum. Vasa je majestátní loď, která se potopila v roce 1628 po uplutí svých prvních 1500 metrů. Jelikož se potopila kousek od břehu, nebylo tak těžké ji nalézt a roku 1961 byla ze dna moře znovu vytažena. Nyní tato monumentální kráska dlouhá 69 metrů stojí zakonzervovaná v muzeu Vasa a pohled na ní je tak dechberoucí, že po vstupu dovnitř si neodpustíte hlasité waaau. Vstupné a celý její příběh rozhodně stojí za to.

5. Fika

Někdo si dá čaj o páté, někdo siestu, někdo coffee break, Švédové mají Fika. Je to čas na kávu a něco malého k snědku. Káva je ve Stockholmu velmi oblíbený nápoj, který seženete v každé večerce na rohu. Jedná se většinou o překapávanou kávu v konvicích, kterou si po zaplacení sami naléváte. Nezapomeňte si ke kávě dát typický skořicový dezert. S plným žaludkem se vám bude lépe čekat s davem na impozantní výměnu stráží, která probíhá před královským palácem každý den. 

Pokud se vám bude zdát centrum města malé, určitě také stojí za to podívat se do stockholmského skanzenu, což je rozsáhlé muzeum pod širým nebem. Existuje již od roku 1891 a chovají zde hospodářská a typická severská zvířata. Když se dobře trefíte, zažijete zde i nějaké slavnosti nebo trhy. Stockholm je všeobecně klidné, čisté a bezpečné město. Samozřejmě pociťuje problémy spojené s nelegálními přistěhovalci, ale vyhnete-li se nebezpečným zónám, určitě si zde užijete příjemný víkend na severu. My jsme si naše tři dny rozhodně užili!

Je 3.4. 2019. My jsme 35 dnů na Novém Zélandu, projeli jsme ve dvou jižní ostrov, v pěti půlku severního ostrova, zažili teroristický útok v Christchurch, prošli trek přes horu osudu a viděli jsme Hobitín. Nyní s naším minivanem jménem Hugo parkujeme na free campu v odlehlejší části severního ostrova. Jsme tu kvůli výstupu na Mt. Manaia s krásným výhledem, ale prší. Hrajeme karty, pak taky hrajeme karty, dojídáme poslední zbytky sladkostí a občas hrajeme karty a pexeso. Všechno bylo tak rychlé a šlapalo jako po másle a najednou jsme na konci světa ve freečku bez pitné vody a civilizace. Po 6 dílech Her o trůny máme pocit, že bychom měli udělat něco akčního, nebo nám hrábne. Hledáme tedy akční letenky do Tichomoří. Fiji? Samoa? Jeden googlí letenky, druhý čte recenze a komunikuje s kamarády, kteří tato místa navštívili. Zdá se, že jakákoliv volba bude správná. 

Kupujeme zpáteční letenky Auckland-Rarotonga (Cookovy ostrovy) a rezervujeme dvě ubytka, každé na jiné části ostrova. Následující večer už stojíme s batůžky a láhví jahodového ginu u gate 24 na letišti v Aucklandu. Brána se neotvírá, místo toho se dozvídáme, že náš let byl zrušen, protože letecká společnost nesehnala dostatek personálu na uskutečnění letu.  Máme si uschovat v duty free shopu Gina, projít asi dvaceti kontrolami zpět a dojít si na přepážku pro poukazy na hotel, jídlo a letenku na zítra. Stojíme ve frontě na nové letenky a samozřejmě těsně před námi letenky na zítra dojdou. Proklínáme jahodový gin a pomalé pracovníky duty free shopu. Tečou mi nervy. Zélanďáci jako by začali mluvit ještě horším přízvukem než doposud, nerozumím jim, přechodně je nesnáším stejně jako všechny nízkonákladové letecké společnosti. Po několika hodinách odjíždíme autobusem do hotelu v centru Aucklandu s poukazem na dva noclehy, snídani a novou letenkou s odletem o 48 hodin později. První dvě noci v apartmánu s bazénem na Rarotonze nám propadají.

Po zklidnění tepové frekvence začínáme vidět samá pozitiva. Krásný hotel se snídaní a teplou sprchou v centru Aucklandu? Paráda. Více času na prohlídku tohoto velkoměsta? Super. 

O 48 hodin později…Čekáme u hotelu na letištní transfer a povídáme si s chlápkem z Kypru, prý dnes slaví narozeniny. Na Rarotonze je ještě včera, my tam doletíme zítra, ale na Rarotonze teprve začne dnes, neboť i když letíte 3,5 hodiny, časový posun mezi těmito dvěma místy je -23 hodin. Nikdo však netuší jak to s časem celé dopadne, během našeho letu se totiž na Zélandu mění letní čas na zimní, zatímco na Rarotonze se nemění. Každopádně po příletu náš přítel z Kypru slaví narozeniny podruhé.. Užíváme si sobotu, kterou jsme cestováním v čase celou vydělali. Stíháme jednu noc v luxusním apartmánu na západní straně ostrova a přesouváme se na 3 noci na východní pobřeží do hostelu. Nakonec je vše dokonalé.

Když v den odletu přijíždíme ve 23 hodin na letiště, zjistíme, že je liduprázdné a náš let domů byl zase zrušen. Jelikož celý ostrov spí, stopneme si dvě naštvané letušky, které se chystaly na stejný let a necháme se zavést k nejbližšímu hotelu. Po náročné komunikaci nás hotel v 1 ráno ubytuje. 

Lowcosťáci jako my sbalí batůžek přesně na týden, aby se vešli do limitu příručního zavazadla, takže když nám posunou let o den, nemáme už krém, deodorant, spodní prádlo, šampon ba ani zubní pastu. Už ať jsme doma. Ráno chci hotel zaplatit, ale nebere karty. Hotovost nemám, poslední drobáčky jsem nechala za pivo před původním odletem. Na recepci se objevuje australský postarší korpulentní harlejář, který údajně zrovna míří do města a nabízí mi odvoz k bankomatu. Chvíli váhám, ale když se mi něco stane, tak mé tělo najde policie na malém ostrově velmi rychle…Rozhodnuto, sedám za něj na jeho…skútr. Jsem zachráněna, hotel zaplacen a jede se na letiště.

Je středa, letadlo odlétá načas a o 3 hodiny později přistáváme v Aucklandu. Je pátek. Svět je zase v rovnováze, měli jsme dvě soboty, ale čtvrtek jednoduše nebyl. Pokud jste cestování v čase nepochopili, tak jste na tom stejně jako já. Jak to vlastně vypadá na Cookových ostrovech? To se dočtete v článku Jak utéct z Nového Zélandu na konec světa