Let Nový Zéland-Cookovy ostrovy a čtvrtek, který nebyl

Je 3.4. 2019. My jsme 35 dnů na Novém Zélandu, projeli jsme ve dvou jižní ostrov, v pěti půlku severního ostrova, zažili teroristický útok v Christchurch, prošli trek přes horu osudu a viděli jsme Hobitín. Nyní s naším minivanem jménem Hugo parkujeme na free campu v odlehlejší části severního ostrova. Jsme tu kvůli výstupu na Mt. Manaia s krásným výhledem, ale prší. Hrajeme karty, pak taky hrajeme karty, dojídáme poslední zbytky sladkostí a občas hrajeme karty a pexeso. Všechno bylo tak rychlé a šlapalo jako po másle a najednou jsme na konci světa ve freečku bez pitné vody a civilizace. Po 6 dílech Her o trůny máme pocit, že bychom měli udělat něco akčního, nebo nám hrábne. Hledáme tedy akční letenky do Tichomoří. Fiji? Samoa? Jeden googlí letenky, druhý čte recenze a komunikuje s kamarády, kteří tato místa navštívili. Zdá se, že jakákoliv volba bude správná. 

Mt. Manaia – pohled z free campingu

Kupujeme zpáteční letenky Auckland-Rarotonga (Cookovy ostrovy) a rezervujeme dvě ubytka, každé na jiné části ostrova. Následující večer už stojíme s batůžky a láhví jahodového ginu u gate 24 na letišti v Aucklandu. Brána se neotvírá, místo toho se dozvídáme, že náš let byl zrušen, protože letecká společnost nesehnala dostatek personálu na uskutečnění letu.  Máme si uschovat v duty free shopu Gina, projít asi dvaceti kontrolami zpět a dojít si na přepážku pro poukazy na hotel, jídlo a letenku na zítra. Stojíme ve frontě na nové letenky a samozřejmě těsně před námi letenky na zítra dojdou. Proklínáme jahodový gin a pomalé pracovníky duty free shopu. Tečou mi nervy. Zélanďáci jako by začali mluvit ještě horším přízvukem než doposud, nerozumím jim, přechodně je nesnáším stejně jako všechny nízkonákladové letecké společnosti. Po několika hodinách odjíždíme autobusem do hotelu v centru Aucklandu s poukazem na dva noclehy, snídani a novou letenkou s odletem o 48 hodin později. První dvě noci v apartmánu s bazénem na Rarotonze nám propadají.

Výtečný burger z místního fast foodu na účet letecké společnosti

Po zklidnění tepové frekvence začínáme vidět samá pozitiva. Krásný hotel se snídaní a teplou sprchou v centru Aucklandu? Paráda. Více času na prohlídku tohoto velkoměsta? Super. 

O 48 hodin později…Čekáme u hotelu na letištní transfer a povídáme si s chlápkem z Kypru, prý dnes slaví narozeniny. Na Rarotonze je ještě včera, my tam doletíme zítra, ale na Rarotonze teprve začne dnes, neboť i když letíte 3,5 hodiny, časový posun mezi těmito dvěma místy je -23 hodin. Nikdo však netuší jak to s časem celé dopadne, během našeho letu se totiž na Zélandu mění letní čas na zimní, zatímco na Rarotonze se nemění. Každopádně po příletu náš přítel z Kypru slaví narozeniny podruhé.. Užíváme si sobotu, kterou jsme cestováním v čase celou vydělali. Stíháme jednu noc v luxusním apartmánu na západní straně ostrova a přesouváme se na 3 noci na východní pobřeží do hostelu. Nakonec je vše dokonalé.

Zahrada u našeho apartmánu na západní části Rarotongy

Když v den odletu přijíždíme ve 23 hodin na letiště, zjistíme, že je liduprázdné a náš let domů byl zase zrušen. Jelikož celý ostrov spí, stopneme si dvě naštvané letušky, které se chystaly na stejný let a necháme se zavést k nejbližšímu hotelu. Po náročné komunikaci nás hotel v 1 ráno ubytuje. 

Liduprázdné pláže v západní části ostrova Rarotonga

Lowcosťáci jako my sbalí batůžek přesně na týden, aby se vešli do limitu příručního zavazadla, takže když nám posunou let o den, nemáme už krém, deodorant, spodní prádlo, šampon ba ani zubní pastu. Už ať jsme doma. Ráno chci hotel zaplatit, ale nebere karty. Hotovost nemám, poslední drobáčky jsem nechala za pivo před původním odletem. Na recepci se objevuje australský postarší korpulentní harlejář, který údajně zrovna míří do města a nabízí mi odvoz k bankomatu. Chvíli váhám, ale když se mi něco stane, tak mé tělo najde policie na malém ostrově velmi rychle…Rozhodnuto, sedám za něj na jeho…skútr. Jsem zachráněna, hotel zaplacen a jede se na letiště.

Je středa, letadlo odlétá načas a o 3 hodiny později přistáváme v Aucklandu. Je pátek. Svět je zase v rovnováze, měli jsme dvě soboty, ale čtvrtek jednoduše nebyl. Pokud jste cestování v čase nepochopili, tak jste na tom stejně jako já. Jak to vlastně vypadá na Cookových ostrovech? To se dočtete v článku Jak utéct z Nového Zélandu na konec světa

Nový Zéland, pohled na Auckland